Sešli jsme se na Hlavním nádraží a i přes nižší počet účastníků jsme vyrazili šalinou na cestu směrem Modřice. Na konečné jsme rychlo opustily městskou zástavbu a vydaly jsme se polní cestou směrem údolí Bobravy. Než jsme dorazily daleko, zahrály jsme si hru na protažení, kdy děti i vedoucí museli zapíchnout klacík co nejdále od startovní čáry a stihnout se vrátit během deseti sekund. Po zhruba hodině cesty jsme dorazily na začátek naučné Stezky Pohádkového potoka. Ta nám poskytla zajímavé informace, ale i nějakou zábavu v podobě lanových sítí. Za nedlouho jsme se ocitly v údolí řeky Bobravy. Přesto že počasí ten den bylo nádherné, vítr vál o sto šest. Jakmile jsme však začali naši cestu samotným údolím před větrem jsme se schovaly a zbytek cesty jediná zmínka o něm byla okolní stromy, které se kymáceli, některé dokonce kvůli němu i spadli. U Nového mlýna, který je hned na začátku naší trasy údolím, jsme si zahrály hru, kdy se děti snaží zjistit jméno onoho mlýna. Někteří hádaly jiní se vydaly podívat do okolí, jestli někdo jméno nenajdou. tuto malou hru jsme z opakovali u každého mlýnu, který jsme potkaly (až na pár, kde děti našli jméno ještě než jsme se sešli všichni). Před Anenským mlýnem jsme se zastavily na oběd. Ale ani ten nás dlouho nezdržel a za nedlouho jsme byli opět na cestě. Kilometry nám plynuly pod nohami a až na„zkratku“ kolem Šafránkova mlýna, kde byla lávka přes Bobravu spadená. Než jsme se nadály, byli jsme už v Radosticích, které značili konec naší cesty. Do odjezdu vlaku jsme měli kolem 50 minut, a tak jsme na místním poli zahrály nějaké míčové hry. Výlet jsme zakončili cestou vlakem do Brna pak šalinou do Líšně, kde jsme se rozloučily a dovršily tak náš krásný den v přírodě.
Tábornický klub
