Do Bíteše jsme odjeli od Grandu. Dojeli jsme do Bíteše a šli do Zdeniččiny ordinace. Odtud jsme pokračovali do muzea, kde nám vedoucí řekli, že je důležité znát minerály, o kterých jsme se nakonec nic nedozvěděli. Jenom z historie Velké Bíteše nebo Býteše za starověku.
Víkendovka
Alespoň na jednu noc se odlepte od televize, mobilu, pohodlí domácnosti, vymožeností moderní doby a vyrazte s kamzíky ven.
Tři dny v Obůrce
Sobota, půl deváté ráno, Židenické nádraží. Všichni jsme se bez problémů sešli, dali dohromady papírování, pak přišla Kecka (pozdě) a tak jsme to dali dohromady ještě jednou. Pro drobném šachování po nástupištích jsme nastoupili do vlaku směr Blansko a vyjeli.
Cesta nám utekla a tak jsme v půl desáté byli na místě. Karas pohlídal batožinu na autobusovém nádraží, odkud nám za necelé 3 hodiny jel bus do Obůrky a ostatní se šli s Pepís a Kikinou projít do města, k zámku.
Údolím řeky Oslavky
Vyrazili jsme v devět třicet z nádraží. Bylo nás půl napůl, neboť bylo pět vedení a pět dětí. Já, Mára, Marťas, Oja, Carmen, Kýbl, Denča, Stoupa, Bára, Matouš.
Do Kralic jsme dorazili o hodinu později. A hned z toho byla první hra: kolik jsme ujeli kilometrů? Než jsme vyšli, byla zahájena druhá hra, a to na zakázaná slova. Zakázanými slovy bylo: proč, jak, aha a kilometr. Dostali jsme každý šest papírků, což byly naše životy. Pokaždé, když nás někdo načapal, tak jsme mu museli odevzdat papírek. Už po čtvrt hodině byli někteří looseři bez papírků.
Expedice Orlické hory (Pastviny)
Na nádraží v Židenicích se nás, Kamzíků a Dřevařů, sešla pěkná hromádka. Nastoupili jsme do vlaku a jím a dalšími jsme dorazili až do Letohradu. Bylo vcelku hezky a tak cesta k penzionu příjemně a rychle utekla.