Podzimky v Chřibech

Čtvrtek

Sešli jsme se na hlavním vlakovém nádrží v Brně. Děti byly plny očekávání a radosti z dalšího výletu, který pro ně připravili letošní, čerství praktikanti.

Zdárně jsme nastoupily do vlaku a bez jakýchkoli potíží jsme se dostali až do Koryčan. Trasa na ubytování byla dlouhá a s batohy pro některé děti ještě delší. Celou cestu až na ubytování s přestávkou na oběd, kterou starší členové oddílu využili a vytáhly míč s přesvědčením, že umí volejbal a že to není nic těžkého. Po patnácti minutách marných pokusů o udržení míče nad zemí, však své snažení vzdali. Po zdařilém příchodu do místní chatkové kolonie, jsme se domluvili se správcem místního stavení na podmínkách užití. Mezi tím, děti hráli všelijaké míčové hry a některé děti se za tu dobu stihli dokonce i vykoupat v místním potůčku. Takže krb, který se nacházel v jídelně ubytovny přišel vhod. Po předání klíčů děti naklusali dovnitř a připravili si spaní. Po ubytování nás čekala rychlá občerstvovací pauza. Přestávka skončila a mi se vypravili na rychlou obhlídku okolí. Vyšli jsme až na hradisko svatý Klimentek. Přečetli jsme dětem něco o historii a utíkali zpět na ubytovnu, jelikož už se začalo stmívat. Na ubytovně nás čekala večeře. Unavené děti tahali pomalu ruce po zemi, proto jsme se rozhodli pro večerní odpočinkový program v podobě kartiček. Když odbila půl desátá, děti si šli vyčistit zuby a zachumlat do spacáků.

Pátek

Druhý den, nás čekal celodenní výlet, po rozcvičce, snídaní a ranní hygieně nás čekalo balení věcí do batohu, jež některé zvládli obratněji některé méně. Těm, kteří si zabalili jenom pláštěnku do kapsy a na otázky kde máš lahev na pití odpovídali, že batoh jim balila maminka, jsme obratem zabalili batohy tak, že se ani nestačili divit kolik se toho do batohu vejde. Když jsme doplnili vodu a rozdali svačiny, vyrazili jsme na pochod. Při cestě jsme hráli hru Olagalové, všemi dětmi moc oblíbenou. Po několika zataveních s hrami jsme došli na hrad Cimburk, kde oddíl mohl obdivovat pozůstatky dávno zaniklé stavby hradu. Návštěvu hradu děti hodnotili kladně, avšak myslím si že největším zážitkem z celé návštěvy byla pro děti krátká svačinová přestávka před pokladnou u vstupu na Cimburk. Po návštěvě hradu nás čekala skalní vyvýšenina nesoucí jméno Kozel. Kde jsme poobědvali. Opékali jsme špekáčky a přikusovali chléb. Odtud jsme pokračovali na kopec nesoucí jméno Ocásek, odkud jsme po červené sestoupili na Kazatelnu, kde jsme si odpočinuly a nafotili fotky. Z kazatelny jsme se vraceli přes Svatý Kliment zpět na ubytování. Po příchodu si děti vybalily batohy a začali se chystat na večeři. Teplá večeře všechny zmrzlíky úspěšně zahřála. Večerní odpočinkový program v podobě zpívání všem prospěl, po večerní hygieně všichni usnuli. Byl to pro ně náročný den.

Sobota

Sobotní ráno bylo pomalé a ospalé, všechny děti byli rozlámané po včerejším výletě. Měli štěstí, připravili jsme si pro ně odpočinkové aktivity. 

Po klasické ranní rutině na ně čekalo vyrábění draků. Děti se rozdělily do skupinek a začaly odměřovat, zakracovat, stříhat, lepit a malovat. Jelikož venku bylo sychravo, tak všem přišla teplá polévka k obědu vhod. Druhý chod všechny uvedl do příjemné poobědové nálady, která působila nekonečně a všechny tak trochu ukolébala. Polední klid, který si děti zasloužily, byl asi po hodině přerušen oznámením, že vyrážíme na vycházku. Děti se chopily pouze lahví s pitím a sešli se před ubikací. Od tam jsme vyrazili na vycházku trvající přibližně tři hodiny. Když jsme se vrátili protažení a v dobré náladě, děti dostaly do rukou draky a šly je testovat v doprovodu vedoucích na místní mýtinu. Někteří draci lítali, jiný zůstali spíše na zemi. Dotestovali se draci a šli se hrát hry. Po několika zdařených hrách, se všichni navečeřeli a pokračovali v hraní her, které se postupně změnilo v hraní na kytaru a zpěv. Pak nás čekala jen večerní hygiena a večerka.

Neděle

Nedělní ráno bylo plné života, i přes jednu nepříjemnost, a to tu že dnes odsud odjíždíme.

Ranní rutina proběhla bez obvyklých ranních komplikací, jako jsou ztracené boty nebo kalhoty. Rychlá snídaně hygiena a balit věci, ať stihneme předat chatu a co nejdříve odejít. Děti se taky podle toho zařídily, chata byla uklizena a děti vybaleny v rekordním čase, takže jsme ještě stihli zahrát pár her. Dali jsme si na chatě oběd a vyrazili. Po cestě zpět nám trochu foukalo, ale jinak cesta do Koryčan probíhala hladce. V Koryčanech jsme složili batohy u místní kašny a čekali, než autobus přijede. Autobus přijel, avšak poněkud ve zkrácené verzi, tak jsme naložili ty nejmenší do autobusu. My, co jsme zůstali, jsme se museli vydat na nedobrovolnou vycházku na nejbližší vlakovou stanici. Cesta to nebyla dlouhá, ale času taky nebylo hodně, tak jsme museli trochu pospíchat. Vlak jsme naštěstí stihli, a úspěšně tak završili naši výpravu.